Kouzelný dotek aneb už jste dnes někoho objali?
Dotek znamená kontakt, kontakt se vším, co leží vně našeho světa. Pro lidi, ale i pro ostatní živočichy, je dotek životně důležitý. Dává nám pocit jistoty, tepla, radosti, útěchy a lásky. Obnovuje životní sílu. Ujistí nás, že nejsme sami.
Hmat se vyvíjí jako první ze smyslů. V dětství zkoumáme svět a nabýváme poznatků především prostřednictvím hmatu.
Milující dotek rodičů je základní podmínkou našeho vývoje a je-li náš potřeba doteku naplněna, podporuje to náš zdravý vývoj. Díky mazlení a hlazení, kterého se nám dostávalo v dětství si o sobě vytváříme zdravý obraz, prostřednictvím doteku pociťujeme, že jsme milováni a přijímáni. Umění dávat i přijímat doteky souvisí s se vztahem k našemu sebevědomí a k tomu, jak hodnotíme sami sebe.
Fyzický kontakt dítěte s láskyplnou a milující matkou je naprosto nezbytný od okamžiku narození, nepřítomnost tohoto kontaktu může naopak zbrzdit fyzický a emocionální vývoj dítěte.
Je-li nám odebrána možnost dotýkat se a být dotýkáni, vzbuzuje to v nás bolestnou osamělost a strach.
Všichni instinktivně používáme řeč doteku,abychom vyjádřili své city a pocity, abychom druhým dali najevo,že je máme rádi, že si přejeme být s nimi a že je oceňujeme. Naše ruce automaticky spočinou na horečnatém čele dítěte, či na bolavém bříšku nebo hlavě. Také citová bolest druhého člověka vyvolá okamžitou reakci. Držíme jeho ruce, konejšíme ho a hladíme, a tak vyjadřujeme svůj soucit, porozumění a povzbuzení. Když jsme sami a máme bolesti kolébáme se a objímáme, držíme unavenou hlavu v dlaních, či instinktivně masírujeme bolavé nohy. Objímáme své přátele, vyjadřujeme tím radost a štěstí nebo tišíme zármutek. Všechny tyto instinkty nám byly dány do vínku a my na ně pomalu zapomínáme. Vyhradili jsme řeč doteku pouze pro chvíle smutku a bolesti a pro sex. Proč máme strach dotknout se jeden druhého, jen proto abychom vyjádřili svou náklonnost, abychom navodili stav uvolnění a napomohli uzdravení?
Několikrát jsem byla svědkem reakce na to,že pracuji jako masérka a terapeutka :“Fuj, sahat na cizí lidi!“ Sahat na cizí lidi není fuj. Ale rozhodně stojí za velké zamyšlení takovýto postoj čím dál většího okruhu lidí. Dotýkám se lidí ráda. Vše v tomto světě je v rovnováze a v rovnováze je i moje práce. Já svými doteky lidem pomáhám překonávat bolest jak tělesnou tak duševní, přináším uvolnění či povzbuzení podle potřeby a za to se mi dostává úžasné odměny. Krásná energie, kterou mi moji klienti dodávají a velký pocit naplnění z mé práce.
Bohužel za svou dlouholetou praxi zjišťuji, že doteků mezi lidmi ubývá. Jen se sami zamyslete, kdy jste naposledy jen tak pohladili či objali svého partnera? Kdy jste si naposledy udělali čas na mazlení se svými dětmi a věřte mi, je jedno, kolik jim je let. Potřebují to všichni.
Malé děti
- jak jen to jde položte si miminko na hrudník tak, aby slyšelo tlukot vašeho srdce, jemně ho obejměte a zlehounka jednou rukou hlaďte po zádech
- každý den před koupáním si udělejte chvilku čas na krátkou masáž
- pokud vaše miminko špatně usíná, sedněte si k postýlce a velmi zlehka ho hlaďte po temeni hlavy nebo jen nechte lehce přiloženou ruku.
- NIKDY ale opravdu NIKDY neříkejte „Nemám čas,až jindy“ když si k vám vaše dítě přijde pro pohlazení, či objetí.
- Vždy, když své dítě chválíte, pohlaďte ho, či obejměte
Starší děti
- s přibývajícím věkem okamžiků, kdy si dítě přijde samo pro objetí, ubývá. Proto nesmíme žádnou z těchto chvilek promeškat.
- Objímejte své dítě, kdykoliv je to možné, říkejte mu, jak ho máte rádi. Pocit lásky, jistoty a bezpečí je v tomto věku pro dítě velmi důležitý, i když se vás snaží přesvědčit, že to tak není.
- Přijde puberta a naše roztomilé děťátko se změní na cynického, hormony a náladami zmítaného jedince. Objímejte, objímejte, objímejte, hlaďte a chvalte za každou maličkost. Vím, sama jsem měla doma dvě puberťačky, že někdy je to opravdu těžké. Ale vytrvejte, věřte mi, jednou se vám to stonásobně vrátí.
Tímto však naše práce zdaleka nekončí. Zamyslete se teď chvilku a snažte si vybavit, kdy naposledy jste se spontánně, jen tak, protože se vám chtělo, dotýkali svého partnera, či partnerky?
Ač jsme dospělí, naše potřeba doteku je stále stejná. Možná o to větší, máme-li dotykový deficit z dětství.
Nemluvím teď o tom krásném období zamilovanosti, kdybychom toho svého nebo tu svou vyvolenou nejraději umačkali a uhladili k smrti. Kdy se od sebe nemůžeme odtrhnout. Toto období (nejste-li notoričtí zamilovávači) však trvá ve srovnání s délkou našeho života velmi krátkou dobu. Přijde manželství, děti, všední starosti, rutina a stereotyp a na doteky začneme zapomínat. Stále častěji poslouchám věty: „ Nemám čas. Mám moc práce“ Přiznám se, nesnáším tuto výmluvu. Každý máme tolik času, kolik chceme. Vše je otázka priorit. A hlavně, uvědomme si, že kolik toho dáváme, tolik se nám dostává. A chceme-li hodně dostávat, musíme i hodně dávat.
Takže vytvořte si společný rituál
- ráno po probuzení se obejměte, polibte a popřejte si krásný den. To samé při návratu domů po pracovním dni. Není nic hezčího, než když vás doma přivítá milující náruč se slovy: „To jsem rád/a, že jsi doma“
- Poslouchejte svůj instinkt, on vám napoví, kdykoliv budete mít chuť partnera obejmout, či pohladit, udělejte to. Teď hned!
- Neodmítejte partnera kdykoliv bude chtít obejmout vás.
- Naučte se věnovat jeden druhému. Namasírujte si navzájem unavená záda, či nohy.
- Vzájemnou masáž můžete využít jako milostnou předehru
- Máte-li chuť držte se za ruce. Bez ohledu na věk a lidi kolem vás.
- Nezapomínejte - nejlepší lék na starosti, smutek a bolest je pevné objetí od milované osoby
A nakonec nesmíme zapomenout na svoje rodiče, babičky a dědečky. Celý život nám dávali lásku, snažme se jim to alespoň trochu vrátit tím,že je nezapomeneme pohladit, a obejmout při každé sebemenší příležitosti.
Pamatujte, objetí je dokonalý lék. Nic nestojí, je neustále po ruce, nelze ho předávkovat. A vedlejší účinky jsou pouze pozitivní.
J.L.